pondělí 24. července 2017

Večeře u Florentýny - recenze



 Jak jste si museli všimnout, podle Florentýny vařím často a ráda. Poté, co jsem zjistila, že jí vychází další kuchařka, začala jsem se upřímně těšit. Její vydání navíc vyšlo na termín odevzdání mé diplomové práce, a tak jsem měla jasno v tom, co si koupím za odměnu za tu dřinu.

Kuchařka graficky navazuje na předchozí Snídaně u Florentýny, což na jednu stranu lahodí oku, ale na druhou stranu působí trochu přečančaně. Je to samozřejmě věc osobního vkusu, ale já jsem měla radši původní design, ještě ten z původního vydání Kuchařky pro dceru - prostě s těmi všemi kudrlinkami nových edic autorce nějak méně věřím.



Na druhou stranu, fotky jsou poměrně jednoduché a výsledný pokrm, který stvoříte, vypadá jako na fotce, takže podraz na kuchaře, jako tomu někdy bývá v různých časopisech, se nekoná.

Kuchařka je opět rozdělená do různých etud: nejprve tematicky podle druhu jídla, poté podle ročního období. Toto rozdělení je funkční a líbí se mi.



Kuchařka si klade za cíl naučit nás především rychlé večeře a odpolední svačiny, což se jí daří, ale u některých receptů člověk přeci jen zakroutí hlavou a řekne si, že tohle za rychlou večeři může považovat snad jen bezdětná žena v domácnosti - např. boží milosti nebo langoše.

Jako největší přínos kuchařky vnímám to, co Florentýna opravdu umí - čili navnadit vás k vyzkoušení. Jsou kuchařky, které si nadšeně koupíte, nadšeně v nich listujete, ale pak už z nich nevaříte. To se vám s Florentýninými kuchařkami nestane - tady chcete ozkoušet opravdu všechno a okamžitě začnete z kuchařky i vařit. Já mám knížku necelý rok a už jsem vyzkoušela 15 receptů, což je při mém aktuálním časovém vytížení a celkové nechuti k vaření opravdu hodně.

Jak víte, miluju pomazánky, a pomazánková kapitola je zde opravdu skvosná - mrkvová, řepná, hermelínová i tvarůžková pomazánka mají již čestné místo u mě v kuchyni, byť jsem se dopustila drobných úprav. Také bageta zapečená s pórkem byla fajn.



Stejně tak nápad s falešnou pizzou i salát z kapustiček měly velký úspěch. Tvarohová bábovka byla sázka na jistotu, chia sušenky mně chutnaly, Belgičanovi už méně.

Rozporuplné pocity mám z grostlu, který je opravdu dost mastný, i z brokolicového koláče.
Opakovat již nebudu koláč z červené řepy, který byl poměrně suchý a celkově nám nechutnal.

Sečteno, podtrženo, knížka se povedla. Láká k vaření, zkoušení, vybízí nás k hojné konzumaci zeleniny, ale zároveň nedémonizuje prohřešky proti zdravé stravě. Listovat v ní je radost, často si ji beru i jen tak do ruky na pokoukání. Pouze letní kapitola je pro mě mírným zklamáním, nějak mi přijde, že znám zajímavější recepty na letní zeleninu.

Konečný verdikt tedy zní: doporučuji!

Žádné komentáře:

Okomentovat