středa 23. srpna 2017

Piškot s tvarohovým borůvkovým krémem

Druhá polovina srpna je u nás ve znamení oslav svátků i narozenin. A protože rodina se rozrůstá, jeden dort už nestačí a vymýšlí se, jakou buchtu přinést, aby jí bylo hodně a zároveň byla o něco slavnostnější než bublanina na plech. Tenhle piškot s borůvkami je fajn řešení.
Uvedený piškot je takový turbo piškot, rychlý, ale trochu méně nadýchaný. Mně osobně v kombinaci s borůvkovým vrškem chutná velmi, nebuďte ale překvapení, že tolik nevyskočí.

Ingredience (na 1 lehce menší plech):
piškot:

6 vajec
3 lžíce teplé vody
200 g cukru krupice
240 g hladké mouky

Postup je jasný: vše smícháme a vyšleháme. Nalijeme na vymazaný a vypečený plech a dáme péct na 180°C asi na 20 minut.
V mezičase připravíme krém

krém:
cca 1 l borůvek
1 vanilkový pudink
1 měkký tvaroh
1 lučina
1 lžíce másla
cca 3 lžíce cukru

Borůvky dáme do hrnce, lehce podlijeme vodou a dáme vařit. Přisypeme pudink, rozmícháme a přivedeme k varu. Přidáme cukru, minutu povaříme a dáme chladnout. Do lehce zchladlého krému zamícháme máslo.
Když je krém vychladlý, přidáme tvaroh a lučinu, podle chuti ještě dosladíme.
Rozetřeme na vychladlý piškot.
Máme-li chuť a čas, ještě dozdobíme rozehřátou čokoládou a dáme chladit.

pondělí 21. srpna 2017

Lehký tvarohový borůvkový koláč


Procházím teď trošku komplikovanějším obdobím, a tak jsem si naordinovala týdenní dovolenou na chalupě v Jizerských horách. A vzhledem k tomu, že je čas borůvek a všichni víme, že dělání, dělání, všechny smutky zahání, pekla jsem.
Tenhle koláč je jemný, vláčný, dobrý i třetí den po upečení a navíc je extrémně nenáročný na přípravu. Inspiraci jsem čerpala v kuchařce Hanky Michopulu.

Ingredience (na pekáč jako na obrázku):

cca 250 g borůvek (prostě hrnek)
250 g měkkého tvarohu
100 g lučiny
lžíce mascarpone (můžete vynechat)
150 g cukru moučka (část můžete nahradit vanilkovým cukrem)
60 g krupičky
vrchovatá lžíce polohrubé mouky
60 ml mléka
2 vejce

Pekáč vymažu a vysypu moukou.
V míse smíchám (stačí růčo lžící) tvaroh, lučinu, mascarpone, cukr. Pak přidám vejce a znovu pořádně promíchám. Poté přisypu krupičku, mouku a vliju mléko. Promíchám.
Vliju do formy, rovnoměrně posypu borůvkami.
Peču na 180°C asi 35-40 minut.
Podávám vychladlé.


 

pondělí 24. července 2017

Večeře u Florentýny - recenze



 Jak jste si museli všimnout, podle Florentýny vařím často a ráda. Poté, co jsem zjistila, že jí vychází další kuchařka, začala jsem se upřímně těšit. Její vydání navíc vyšlo na termín odevzdání mé diplomové práce, a tak jsem měla jasno v tom, co si koupím za odměnu za tu dřinu.

Kuchařka graficky navazuje na předchozí Snídaně u Florentýny, což na jednu stranu lahodí oku, ale na druhou stranu působí trochu přečančaně. Je to samozřejmě věc osobního vkusu, ale já jsem měla radši původní design, ještě ten z původního vydání Kuchařky pro dceru - prostě s těmi všemi kudrlinkami nových edic autorce nějak méně věřím.



Na druhou stranu, fotky jsou poměrně jednoduché a výsledný pokrm, který stvoříte, vypadá jako na fotce, takže podraz na kuchaře, jako tomu někdy bývá v různých časopisech, se nekoná.

Kuchařka je opět rozdělená do různých etud: nejprve tematicky podle druhu jídla, poté podle ročního období. Toto rozdělení je funkční a líbí se mi.



Kuchařka si klade za cíl naučit nás především rychlé večeře a odpolední svačiny, což se jí daří, ale u některých receptů člověk přeci jen zakroutí hlavou a řekne si, že tohle za rychlou večeři může považovat snad jen bezdětná žena v domácnosti - např. boží milosti nebo langoše.

Jako největší přínos kuchařky vnímám to, co Florentýna opravdu umí - čili navnadit vás k vyzkoušení. Jsou kuchařky, které si nadšeně koupíte, nadšeně v nich listujete, ale pak už z nich nevaříte. To se vám s Florentýninými kuchařkami nestane - tady chcete ozkoušet opravdu všechno a okamžitě začnete z kuchařky i vařit. Já mám knížku necelý rok a už jsem vyzkoušela 15 receptů, což je při mém aktuálním časovém vytížení a celkové nechuti k vaření opravdu hodně.

Jak víte, miluju pomazánky, a pomazánková kapitola je zde opravdu skvosná - mrkvová, řepná, hermelínová i tvarůžková pomazánka mají již čestné místo u mě v kuchyni, byť jsem se dopustila drobných úprav. Také bageta zapečená s pórkem byla fajn.



Stejně tak nápad s falešnou pizzou i salát z kapustiček měly velký úspěch. Tvarohová bábovka byla sázka na jistotu, chia sušenky mně chutnaly, Belgičanovi už méně.

Rozporuplné pocity mám z grostlu, který je opravdu dost mastný, i z brokolicového koláče.
Opakovat již nebudu koláč z červené řepy, který byl poměrně suchý a celkově nám nechutnal.

Sečteno, podtrženo, knížka se povedla. Láká k vaření, zkoušení, vybízí nás k hojné konzumaci zeleniny, ale zároveň nedémonizuje prohřešky proti zdravé stravě. Listovat v ní je radost, často si ji beru i jen tak do ruky na pokoukání. Pouze letní kapitola je pro mě mírným zklamáním, nějak mi přijde, že znám zajímavější recepty na letní zeleninu.

Konečný verdikt tedy zní: doporučuji!